Co se děje za dveřmi: Krátké realitní příběhy.
10. listopadu
Stopou vášně do Českého Švýcarska – S nadějí v srdci
Klára a David přijeli do Mikulášovic s tlukoucími srdci, dychtivostí po sobě navzájem a touhou po klidu. Penzion Balnika, obklopen tichým Českým Švýcarskem, sliboval azyl, kde by mohli zapomenout na celý svět.
Ani nevybalili. David jen s úsměvem zabouchl dveře a jedním pohybem shodil Kláře batoh z ramen. „Tohle je jen naše. Všechno, co jsme potřebovali, máme přímo tady,“ zašeptal a opřel ji zády o dveře. Pocit jeho horkého těla přes tenké letní oblečení byl víc než dostatečné uvítání. Tiskli se k sobě s takovou naléhavostí, že cesta byla v tu chvíli jen vzdálenou vzpomínkou.
První večer si dopřáli čokoládovou masáž. Terapeutka je namazala sladkou, horkou směsí a David se už nemohl dočkat, až ji bude moci z Klářiny hebké pokožky smýt – svými rty. Noc byla dlouhá a vášnivá, ale ráno se probudili svěží, a po bohaté snídani do postele se rozhodli prozkoumat okolí.
Odpoledne si dopřáli slíbenou pivní lázeň. V privátní místnosti, kde se vznášela vůně chmele a páry, konečně odhodili všechny zábrany. Lázeň byla sice horká, ale Davidovy doteky byly ještě žhavější. Voda šuměla, když Klára objala jeho krk a stáhla ho k sobě, zatímco pěna na hladině zakryla vše, co dělali.
Smutná zpráva a nový plán
Poslední večer strávili s majitelem, panem Pavlem, který s nimi sdílel pár sklenek místního vína. Atmosféra byla uvolněná, ale David si všiml, že se Pavel tváří trochu zamyšleně.
„Je to tu krásné, Pavle,“ řekla Klára. „Takové místo, kde se člověk cítí opravdu... šťastný. Škoda odjet.“
Pan Pavel si povzdechl. „A já mám ještě smutnější zprávu. Penzion prodávám. Už na to nemám energii. Doba je těžká a Balnika potřebuje novou krev.“
Kláře i Davidovi se stáhl žaludek. „To ne! To je taková škoda,“ vyhrkla Klára. „Tohle místo je dokonalé. Ta atmosféra, ten klid, ty vaše snídaně…“
„Přesně tak, Balnika nemůže skončit!“ prohlásil David a Kláře se v očích zaleskl smutek.
Pak se David na Kláru podíval. Jejich pohledy se střetly – plné vášně, klidu a touhy po budoucnosti. David se usmál. „Pavle, neprodávej to hned. My bychom se... možná stali tou novou krví,“ řekl a stiskl Kláře ruku.
Klára na něj překvapeně pohlédla, ale pak se její obličej rozzářil stejnou nadějí. Proč ne? Oba milovali cestování, pohostinnost i České Švýcarsko. Dalo by se to spojit s prací na dálku.
„To myslíte vážně?“ zeptal se pan Pavel s jiskrou v očích.
„Zcela. Dejte nám pár týdnů, abychom to promysleli, ale Balnika nás očarovala. Myslím, že naše cesta stopem skončila až teď. A tady začíná naše nová cesta. Možná se za pár měsíců vrátíme ne jako hosté, ale jako noví majitelé,“ řekl David a Klára přitakala s úsměvem, který říkal víc než tisíc slov.
Z Mikulášovic odjížděli sice s batohy, ale místo únavy cítili elektrizující vzrušení z nového začátku. Balnika byla v ohrožení, ale oni pro ni měli plán. Plán, který začal stopem, pokračoval vášní a mohl skončit láskou k novému domovu.
Tento příběh je vymyšlený, penzion Balnika ale skutečně existuje a je skutečně na prodej. Pokud chcete vytvořit skutečné místo pro skutečné příběhy, kontaktujte makléře Dana.
